Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Liberecká Drbna

Vlak, do kterého jsem nastoupil, se od domova stále vzdaluje

neděle, 27. října 2013, 10:05

Jarda Čapek pro Drbnu píše svoje dojmy z cest, ke čtenářům se zatím dostal jen cestopis z Kambodže, ale už teď můžeme prozradit, že si u nás přečtete i zážitky z Číny. No a tak nás napadlo, že Jardu trošku vyzpovídáme před tím, než se do té Číny vydá a zprostředkuje nám první zkušenosti s touhle zemí.

Dá se nějak jednoduše říct, jak se člověk dostane na druhej konec světa, aby tam učil malý prcky?

Ve zkratce? Je to o odhodlání a dřině. Pak je potřeba studium a zkoušky, kvalifikace a jazyková vybavenost, malý finanční příspěvek a dávka kuráže. A nakonec i bláznivá povaha ;-)

Život v Kambodži je pro ty lidi asi dost těžkej, přesto z toho, co o nich píšeš, jsou přátelský. Jsou taky šťastný? Jak se jim žije?

Nebudu ti zapírat, že se do Kambodži nedostává západní civilizace a s ní i vymoženosti moderního světa, Khmeři tak mají po čem toužit a mít své vysněné cíle, jen jejich přístup ke komfortu je maličko pomalejší. V Kambodže je nedostatek pracovních příležitostí a v rodinách pracuje aspoň jeden její člen.

Dá se tedy říct, že žijou úplně jinej život než my. S jinejma starostma a jinejma radostma?

Jelikož tato situace panuje v Kambodže po několik uplynulých dekád, Khmeři jsou spokojeni s málem a zbytečně se nehoní za nedosažitelným. Štěstí je všudypřítomné, protože po desetiletích má tamní populace svobodu. Lidé se tolik neupínají k vzdáleným cílům, nehoní se za výdělky, půjčky a hypotéky se teprve pomalu začínají zavádět, bankovní systém funguje jen pro bohatou vrstvu populace, finanční a daňový systém je také ještě v kolébce. Ztráta zaměstnání nemusí vždy znamenat pád na úplné dno a “příchod exekutorů”. Nikdo tak v noci neuléhá s myšlenkami na to, co bude v případě ztráty zaměstnání, o to snáze se pak druhý den vstává s úsměvem na tváři. S úsměvem na tváři jde vše snáze od ruky, ať už je to práce manuální či odbornějšího charakteru.

Oslava příchodu Budhistického nového roku. "Začátek školních prázdnin, takže něco, jako když se u nás dělaly na táborech dětský dny...to, co tam dělám, je jakási šílená hra...zavážou ti oči, roztočej tě a ty musíš dojít ke šňůře, na který jsou zavěšený hliněný hrnce a poslepu se pokusit jeden rozbít," říká o fotce Čapek.

Asi je rozdíl mezi tamním venkovem a městy?

Pohyboval jsem se v hodně odlehlých oblastech, po přesunu do Phnom Penhu jsem měl samozřejmě šanci vidět rozdíl mezi chudobou venkova a třpytem metropole. Phnom Penh má bezpochyby vizáž moderního města 21. století a i mouchy západní civilizace. Úsměvů už tolik nepochytáš a každodenní hon za výdělkem ovlivňuje celkovou náladu. Nejednou se mi po Bakodu zastesklo a po čase jsem začal jezdit na víkendy zpátky do Hope, dobít energii a připomenout si, jak vypadá šťastný život bez IPhonu, opláchnout se vodou z rybníka a zaskotačit si s dětmi.

Co si vzpomínám, tak tě cestování vždycky lákalo, dělal si i průvodce někde, že jo? Kde to bylo a pro koho?

První cestovka byla jablonecká CK Scandia Czech Tour a jezdil jsem zájezdy do Skandinávie. Zajímavá zkušenost, která mě naučila se koukat na svět CK a organizovaných zájezdů z trochu jiného pohledu.

Z jakého pohledu?

Když jsem tenkrát začal ve Scandii, nikdo ani netušil, že jsem sám nikdy na organizovaném zájezdu nebyl a je tomu tak do dneška (pokud se teda skautské a školní výlety nepovažují za zájezd). Neměl jsem pojetí o tom, kolik se musí vynaložit úsilí na to, aby se autobus plný účastníků dopravil na místo, tam se o ně tým lidí postaral, všechno se do posledního puntíku zařídilo a všechno šlapalo tak, jak má. K tomu všemu je zapotřebí týdny práce. Spousta lidí si to neuvědomuje a neustále se jim něco nelíbí. Nevidí to, že i když jsi cestovní agent, stále jsi pro populaci země, do které se zájezd organizuje, jen cizinec a komplikace se naskytují. Většinou je příčinou jazyková bariéra a problémy se neřeší úplně snadno. Hodně se stávalo, že chodily stížnosti na cokoliv, nejednou i na spatné počasí. Z chování klientů mi bylo smutno a musel jsem tuhle práci opustit. Mám dost prořízlou papuly, a když přijde na věc, nebojím se projevit názor, a to nedělalo dobře. Zůstal jsem radši u baťůžkaření. Od tý doby mi nikdo nenadává za to, že při prohlídce zahrad královského paláce ve Stockholmu prší.

V Liberci už moc nepobýváš, ne? Nestýská se ti po věčně zataženým Liberci, kde furt prší, všichni jsou frustrovaný z politiky na komunální i státní úrovni, nemají práci, atd.? Ale stejně tu máš rodinu, kamarády.

Hm. Tohle je tak trochu na tělo. Popravdě bych možná potřeboval, aby mi s touhle odpovědí někdo pomohl ;-)

Zkus to.

Podívej se na to asi z tohohle pohledu. Když se náhodou dostanu do finanční tísně a potřebuju si někde přivydělat, vrátím se do Anglie, kde jsou věci maličko snazší. Z Liberce jsem střídavě pryč přes dvanáct let a hlavně pak za poslední čtyři roky jsem se objevil dvakrát na čtyři a jeden den. Spíš mi přijde, že ten vlak, do kterého jsem nastoupil, se od domácí stanice víc a víc vzdaluje. Cestování přerostlo v malou závislost a nejsem schopen dlouho vydržet na jednom místě. Myslím, že zatažené počasí není problém, Anglie na tom není o moc lépe než liberecká kotlina a Asie má monzunové období, politice rozumím jen té cestovatelské. Kamarádi a rodina mi chybí, ale na druhou stranu žijeme ve dvacátém prvním století a díky technologiím můžu s rodinou udržovat každodenní kontakt pres sociální média.

Doporučil bys lidem, který tohle čtou, aby z tý liberecký kotliny taky na chvíli vypadli, získali zkušenosti a koukli se, jak to chodí jinde?

S moji povahou rozhodně neřeknu ne, seďte doma u telky anebo v hospě na pivku. Určitě. Za zkušenost to stojí. Není ani moc podstatný, kam se vydáš, důležitý je se zvednout, nebýt “gaučová brambora”. Uvolníte se, poznáte něco nového a návrat zpátky domů pak nastaví ten zevšednělý obrázek do jiného úhlu. Nemusí to být daleko, nemusí to být na jiný kontinent a ani to nemusí být tak jako já s batohem na zádech.

Potkáváš ve světě spousty zajímavých lidí.

Nové tváře se pro mě staly nedílnou součástí cestování. U “baťůžkaření” by se dalo určitě mluvit o součásti kultury. Cestuji nezávisle a sám, nejsem samozřejmě jediný a sem tam se k někomu přidat a strávit několik dni společně na cestě není problém. Z takových spolucestujících se pak stávají známí na hodně dlouhou dobu a rádi se za nimi kdykoliv vydáte znovu anebo oni sami vám projasní domácnost milou návštěvou. Některá setkání by se dala nazvat osudovými. Každý člověk a cestovatel je unikátní a má nasbírané zkušenosti z různých zemí, o které se rád s druhými podělí.

Jsou nějaký, na který nikdy nezapomeneš?

Lidí, na které nezapomenu, je spousta, hodně jsem se toho od nich naučil nejen o cestování. Mám i jednu perličku z rozrůstání mé “cestovatelské rodinky”.

Povídej..

Narodil jsem se 11. října a před dvěma roky jsem se potkal ve Vietnamu s klučinou z Itálie narozeného ve stejný den a rok jako já. Cestovali jsme spolu přes tři týdny, než shoda data narození vyplavala na povrch. O to pevnější pouto se mezi námi vytvořilo. Loni v prosinci jsem před odjezdem do Kambodži chvilku rozjímal v Thajsku a na hostelovém pokoji se potkal s Francouzem, který se take narodil 11.rijna stejného roku. Náhodná setkání, na která se hned tak nezapomíná.

Byl si v Kambodži, střídavě pobýváš v Anglii. Kam tvoje cesta vede dál? Je to pořád tajný, nebo už můžeš něco prozradit, aby se měli čtenáři Drbny na co těšit?

Jsem v Severním Thajsku, městě zvaném Chiang Mai, a to, že jsem dorazil sem, má určitý důvod. Jednak únava po skoro pěti měsících náročné práce dále, je tu chladněji než v Jižní části Indočíny, teplota se tu nešplhá tak blízko čtyřicítce, krásná hornatá krajina s nadmořskou výškou podobnou Krkonoším…..a je tu čínský konzulát….další výlet bude hodně teritoriální.

Chystáš se vůbec někdy vrátit do Česka?

Nejsem zrovna přeborník v plánování budoucnosti. Život, který žiju, to kolikrát ani moc nedovoluje. Už brzo mě čeká pár zásadních změn a ty teprve ukáží, jak to bude s mojí budoucností. Nejsem schopen teď takhle daleko vidět.

Transcending-Travel.com

Kambodža pohledem Jaroslava Čapka

neděle, 27. října 2013, 09:45Několik fotografií z Kambodže od Jaroslava Čapka.

Napsal Luboš Vrabec

Štítky čapek, kambodža, rozhovor

Sestry LisuLisuDoi Sutep

Kam dál?

Krajský lídr hnutí ANO Martin Komárek odpovídal na vaše dotazyKrajský lídr hnutí ANO Martin Komárek odpovídal na vaše dotazy

Krajský lídr hnutí ANO Martin Komárek odpovídal na vaše dotazy

úterý, 22. října 2013, 16:10Před blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Liberecká Drbna...

Štěstí v neštěstí. Vylétl autem do lesa, nic se mu nestaloŠtěstí v neštěstí. Vylétl autem do lesa, nic se mu nestalo

Štěstí v neštěstí. Vylétl autem do lesa, nic se mu nestalo

neděle, 14. července 2013, 11:41Víte, jak vypadá, když nad vámi stojí všichni svatí? Své by o tom mohl vyprávět řidič osobního...

© 2011 - 2018 TRIMA NEWS, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení