Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Liberecká Drbna

ZÁPESNÍK #2: Nehlaďte ji, žere hovna!

neděle, 11. března 2018, 15:22

Mít štěně je super. Akorát si musíte odmyslet, že zpočátku vyměšuje výhradně doma, okusuje nábytek, žere trus ostatních psů a zvratky lidí z víkendu, krade kusy oblečení a tajně si je v pelíšku cupuje. Na ulici se pak roztomilé štěndo čas od času prostě zasekne a nechce jít dál, takže pak vypadáte jako tyran zvířat, když jste holt nuceni trochu škubnout vodítkem a ukázat, že se prostě dál půjde, protože se přece nestanete psím otrokem.

A jelikož je štěně na první pohled velice sympatické stvoření, není nouze o lidi, kteří se rozhodli, že si Kambodžu musí z nějakého důvodu pohladit nebo se s ní takzvaně poňuchňat. Pokud to taky sem tam rádi děláte, povím vám, proč je dobré se majitele psa nejdřív zeptat, jestli psa můžete začít ňuchňat.

Hlavním důvodem je, že bych vás mohl kopnout do holeně, protože si vždycky říkám, co za člověka může přijít k psovi a začít ho beze slova hladit, když vidí, že půl metru od něj je jeho trochu nevrlý páníček.

Taky by se vám však mohlo stát, že kvůli vynechání otázky, jestli si pejska můžete pohladit, se připravíte o závažné varování. Modelová situace vypadá takto:

Paní přichází. Dívá se na štěňátko, usmívá se. Je odhodlaná si Kambodžu pohladit a Kambodža je tulivá, takže jí bude olizovat ruce a obličej. Paní se blíží. Je dva metry ode mě, stále se na mě ani nepodívala, pohled má upřený na Kambodžu. S úsměvem vzpíná paže ke štěňátku, které začíná vrtět ocasem a těší se na setkání.

ČTĚTE TAKÉ ZÁPESNÍK #1: Jak jsem získal policejního psa

„Dobrý den paní, netulte ji, víte, ona teď zrovna žrala hov... anebo jo,“ rozhodnu se nedoříct důležité varování, protože paní nedbá na mou přítomnost. Jde do dřepu a začíná se sápat po pejskovi. Kambodža naskakuje na zadní nožky, předními se opírá o kabát dámy, která je však milovnice pejsků, takže jí to nevadí.

V tomto bodě už vás nic nezachrání. Bez dovolení si necháváte ruce a obličej olizovat mým pejskem, který před minutou v křoví tajně slupl lejno o velikosti banánu. A to vám patří. Vždycky je prostě výhodnější se páníčka zeptat, jestli toho pejska můžete pohladit.

Napsal(a) Ivo Spisar | Foto Ivo Spisar

Štítky blog, pes, Kambodža,

© 2011 - 2018 TRIMA NEWS, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení